Klára Když jsem s trénováním začínal a zjišťoval jsem si ideální časy pro tréninky skupin. Vždycky jsem se řídil tím, kdy mi chodilo nejvíce lidí. Byl to takový pokus-omyl, zjišťoval jsem postupně, kdy chodí nejvíce dětí a kdy mají naopak čas dospělí, jestli se vyplatí ranní hodiny nebo ne. Tímto způsobem se nastavily všechny výukové hodiny.
Přizpůsoboval jsem se rytmu členů mého klubu, ale největším oříškem pro mě vždy byly prázdniny.
Nechal jsme hodiny stejně jako v průběhu roku a najednou na skupinové lekci místo 15 lidí cvičili dva. Letní prázdniny, kdy většina lidí jezdí na dovolené, dospělí musí ve volném čase vymyslet, jak zabavit děti a kdo je bude hlídat. Když mají děti volno 2 měsíce, ale oni, jakožto rodiče v práci tolik volna nemají. Prarodiče ve většině rodin také ještě pracují a pro rodiče bylo přes letní prázdniny vždy těžké vymyslet program pro své děti.
Několikrát jsem si o tom s rodiči povídal a velmi rychle jsem pochopil, že letní tábory, příměstské tábory, celodenní kurzy nebo alespoň hodina u mě v klubu jim dítě zabaví.
Zároveň jsem si všímal, že září se tím stávalo velmi náročným měsícem. Po dvou měsících bez cvičení se mi vrátili do klubu členové, kteří si museli znovu osvojovat techniky, které předtím už dávno uměli. Vypadli jednoduše ze cviku a bylo to tak náročné jak pro ně, tak pro mě.
Zjistil jsem, že je lepší nechat klub otevřený i přes prázdniny, samozřejmě jsem pozměnil rozvrh a více jsem to před začátkem prázdnin se svými žáky řešil, chtěl jsem jim vyjít vstříc a pomoci jim jak s využitím času, tak s tím, aby nevypadli ze cviku a měli možnost přijít.
Udělal jsem příměstský tábor pro děti, což jejich rodiče ocenili, dělal jsem semináře a celodenní akce. Prostě jsem se snažil vymyslet, jak vyjít vstříc. Po prvních prázdninách, které jsem vedl tímto způsobem jsem v září jasně viděl, že studenti jsou na tom pořád dobře, že to ocenili a nezaháleli. Že je nemusím spoustu technik učit od začátku.
Zároveň jsem zjistil o dotacích, které jsou přispívány na příměstské či letní tábory a semináře a tím se mi otevřel další rozměr mé výuky.
Byl to krok do prázdna, ale moji studenti mě podpořili a opravdu chodili. Mnohokrát jsem zaujal i nové členy, najednou měli více času zkusit sport, na který si mysleli, že přes zbytek roku nemají čas. Zamilovali si to a pak chodili stále i přes rok.
Nechat otevřeno i přes prázdniny nakonec pomohlo klub zvětšit a rozšířit základnu členů.
A tak bych Vám všem chtěl doporučit. Nebojte se dát tomu šanci, pozměňte si rozvrh, zeptej se rodičů žáků a zkuste jim tyhle prázdniny vyjít vstříc a v září sami uvidíte, jestli to za to stálo.
Přeji Vám Více času na trénink! A plné tělocvičny žáků po celý rok.
